Opravdu to vidím!

Tak si tak vzpomínám...
...jak jsem v době, kdy jsem nezdravě hubla (čti: nejedla) a stalo se, že jsem snědla něco, co bylo trochu závadnější, měla strašný deprese, byla jsem protivná, vzteklá a nervózní, viděla jsem na sobě snad každý deko a úplně jsem se za to nenáviděla!
Dneska je to trochu jinak. Od tý doby, co cvičím nebo občas zajdu s přítelem do fitka, a sním něco, co není úplně v pořádku, nejsem protivná ani vzteklá ani nic z toho, co jsem jmenovala. Neříkám, že jsem na sebe pyšná, ale když vím, že jsem poctivě cvičila a nesnědla toho ,,špatnýho" na kila, nehroutím se u váhy.

ČTĚTE DÁLE!

Vlastně... se už vůbec nehroutím u váhy. Ta mi totiž sice ukazuje o cca 1,5 kg víc než jsem zvyklá, což není moc v pořádku, no nicméně - za prvé celkově váží dost pofidérně (stoupnu si na ní jednou, mám 61,5; podruhý 63,2 a potřetí třeba 54 :D) a za druhé když koukám do zrcadla, mám mnohem hezčí (jooo!) a lepší postavu než v době, kdy jsem měla 59 kg. Protože jí mám zpevněnější a celkově snad i menší, a prostě po nějakých 16ti dnech vidím změny... Fakt to vidím! (Ó díky, velká Jill!) A to jsem byla taaak skeptická. Jooo a za třetí - svaly váží víc než tuk, že.
Navíc úplně cítím svoje zvyšující se sebevědomí (když se ráno vzbudím a vidím se hooodně velká, ovlivní to moje sebevědomí na celý zbytek dne), protože když jsem spokojená se svým tělem, jsem spokojená i se svým vzhledem...
Tak a teď jdu za přítelem, pak si zacvičím a pak se asi pustím do psaní článku do jedné literární soutěže. :) Je na téma - Proč jsem na světě rád(a)?
Hádejte, o čem asi budu psát. :D
Mějte krásný den! No spíš zbytek dne. :D

P.S.: A na zítřek mám pro vás přichystaný dotazník, kde je všechno o mně... :) Nebo respektive důležitý věci o mně, to je přesnější, protože... protože já mám ráda, když o holkách, jejichž blogy čtu, něco vím a tak... tak ho nacpu i sem. :D